Seznámení s autorem

7. srpna 2010 v 17:03 | Eva P. |  Úvod



           Můj syn Ivan Prajzler se narodil 28. dubna 1953 na Březových Horách u Příbrami, kam byla celá naše rodina vystěhována z politických důvodů nucenou výměnou do 14 dní. Z přepychového bytu v centru Prahy jsme byli násilím vystěhováni do vlhkého domku bez sociálního zařízení. Do této neutěšené situace se Ivan narodil. V nezdravém prostředí velmi často a vážně stonal.

           První "dílka" nakreslil již ve věku 1 ¾ roku. Od té doby už kreslil stále. Nemohl se však zúčastnit žádné výtvarné soutěže, jednak pro záporný postoj rodiny k režimu, jednak proto, že nikdo nevěřil, že to maloval on sám bez zásahu dospělého jedince.

           Po složení maturitní zkoušky na gymnáziu v Dobříši neměl naději dostat se na výtvarnou školu, proto nastoupil do zaměstnání u firmy HAMIRO, závodu na dětské hračky a později k Uranovým dolům jako dělník.

           Aby se dostal z neutěšeného prostředí příbramských "uranových zlatokopů" a z dohledu příbramské státní policie, kde byl neustále u výslechu a která mu zabavila 10 bloků zdařilých karikatur právě na ni, odešel do Prahy a později získal garsoniéru v Praze 7.

           Pronásledování však pokračovalo, a tak byl nyní předvoláván na smutně proslulou státní bezpečnost v Bartolomějské ulici. V té době pracoval ve fakultní nemocnici Motol jako pomocná síla u nejmenších dětí.

           Politický tlak však neustával, a tak se rozhodl v roce 1985 emigrovat nejdříve do Španělska, po roce do Chicaga a nakonec do New Yorku. Po jeho odchodu byl byt i zařízení bytu včetně obsáhlé knihovnu zkonfiskován.

           V cizině jeho jméno působilo nemalé potíže ve výslovnosti i psaní, proto se rozhodl vrátit se k původnímu tvaru psaní, který byl počeštěn v roce 1942 (za II. světové války) jeho dědečkem, aby nevznikl dojem, že se jedná o německou rodinu.

           V roce 1991 se syn vrátil do vlasti. Všechny jeho práce za téměř šest let zůstaly v USA. To, co se vracelo poštou, dostalo se do jiných nepovolaných rukou.

           Ještě stále přetrvávala doba censury a konfiskace. Když po návratu žádal o vrácení bytu či získání náhradního, bylo mu sděleno, že může bydlet u mne. Jakoukoliv náhradu nedostal ani on ani já, přestože jsem žádala o navrácení bytu zabraného v padesátých letech mým rodičům. Naštěstí se mi podařilo po smrti mých rodičů získat byt v Praze, který teď musel stačit pro mne i syna.

            Špatný zdravotní stav Ivana se den ode dne horšil, mimo ztrátu imunity prodělal ještě lymskou boreliosu, která těžce poškodila slezinu a způsobila přílišné vytváření červených krvinek na úkor bílých. V roce 2001 byl v nemocnici v tak vážném stavu, že už mu nedávali naději na přežití. Zázrakem se z toho dostal, ale v osudný další rok už pro něho záchrana nebyla. Zemřel 1. dubna 2002.

             Toto je stručný životopis toho, kdo pro mne tolik znamenal. Jeho vliv na mne byl velmi silný a hlavně velmi kladný. Učil mne, jak nepodléhat emocím, jak řešit situace, jak se naučit mluvit jen o důležitých věcech a rozlišovat co je důležité a co není, jak se dívat na svět, jak porozuměl lidem, zvířatům, rostlinám i tak zvané neživé hmotě.

             Vysvětloval mi základy všech náboženství i vznik a zánik naší Země, který jednou přijde a proč. Byl velmi skromný v oblékání i jídle. Za každou darovanou maličkost uměl být velmi vděčný. Dovedl držet dlouhé půsty nejen od jídla ale i od slov.

             Měl rád své přátele doma i v cizině a dovedl si jich vážit. Dovedl rozpoznat, kolik je v každém jednotlivci dobrého a ocenit to. Nebál se lidem říkat do očí pravdu sebe nepříjemnější. Nikdy nikoho nepomlouval ani pomluvám nenaslouchal. Pokud mu někdo ublížil, nemluvil o tom a protrpěl to sám.


                                                                       Eva Prajzlerová
                                                                                                   matka

                                                                    
 


Komentáře

1 Miroslav Hroch | 28. srpna 2010 v 22:19 | Reagovat

Milá Evo,
nemohu tomu uvěřit, že bych byl první, kdo otevřel Tvůj blog. Je v tom obrovský kus láskyplné práce. Když jsem si tak procházel aspoň některé soubory, řekl jsem si, že jen málokdo má takové štěstí (při všem nešťastném osudu), aby jeho životní dílo bylo takto zpřístupněno. A že si to Ivan zasloužil.Blahopřeju - ale možná, že to není na tomto místě to pravé slovo.
Mirek
PS. Teď ale nevím, zda se mi to podažé odeslat.

2 preissler-ivan | 30. srpna 2010 v 18:20 | Reagovat

Mirku,
nebyl jsi první na Ivanově webové stránce, ale první, kdo napsal komentář.
Je mi to moc milé a děkuji.
Eva P.

3 Svoboda Zdeněk | E-mail | 31. srpna 2010 v 14:00 | Reagovat

Dobrý večer, paní Prajzlerová !
Gratuluji !!! Skvělé ! Blahopřeji k úspěšnému dílu Ivanových prací na webu. Nyní už má stálou expozici po celém světě.
Stránky se mi líbí svou obsažností, přehledem a celkovým uspořádáním. Už jsem tam víckrát hostoval. Věřím, že je to počin, který ještě ponese své ovoce. Mnoho dalšího zdaru.
Z pozdravem na Zbraslav
Zdeněk Svoboda, výtvarník

4 Jindra Petráčková, výtvarnice | E-mail | 31. srpna 2010 v 14:03 | Reagovat

To je neuvěřitelný průřez tvorbou ! A všechny pocity zůstávají v obrazech navždy ...
Máte velké osobní bohatství.
A klobouk dolů, že jste to všechno uspořádala a podělila se o to.
Iška

5 Mgr. Kateřina Mojsejová, historička, výtvarnice | E-mail | 31. srpna 2010 v 14:13 | Reagovat

Myslím, že tvorba Ivana bude jednou objevena a doceněna stejně jako tvorba Toyen.
Ivanův výtvarný projev - především v jeho olejových plátnech, barevných kompozicích - má velmi blízko k výtvarnému projevu Toyen.
Ivanův talent se projevuje multidimenzionalitou, mnohovrstevnatostí a absolutně čistými formami, bez jediného zaváhání. Ve svém díle překračuje sám sebe a otevírá nové nekonečné horizonty, které nelze uchopit, ale které můžeme tušit a pociťovat. Tajemství nekonečnosti a věčnosti.
                  Katy Moses

(Tak mne Ivan tituloval, když mi posílal dopisy s mail-artovými kontakty. Říkal, že se mu líbí naše příjmení Mojsejová, neb odkazuje na jméno Mojžíš. V angličtině se pak Mojžíš řekne Moses. Mně osobně se jeho pojmenování velmi líbilo.)

6 Běla a Ladislav Schovancoviá, básnířka, Paříž | E-mail | 31. srpna 2010 v 14:24 | Reagovat

Drahá paní Evo,
velmi Vám děkujeme za webové stránky o Vašemu synovi, je to precizní a kompetentní, tak jak by to mělo být. myxslím, že lepší sekretářku a kunsthistorika v jené osobě by nemohl Váš syn najít.
Všechno je moc zajímavé

7 Běla a Ladislav Schovancovi, básnířka a výtvarník, Paříž | E-mail | 31. srpna 2010 v 14:32 | Reagovat

Drahá paní Evo,
velmi Vám děkujeme za webové stránky o Vašem synovi, je to precizní a kompetentní, tak jak by to mělo být. Myslím, že lepší sekretářku a kunsthistorika v jedné osobě by nemohl Váš syn najít.
Všechno je moc zajímavé, a on ve věčné spáse je šťastný a svou láskou, která je celá v lásce Boží, obklopuje především Vás.
                Vaši Láďa a Běla

8 Mirek Vlad. Procházka | E-mail | 2. září 2010 v 12:37 | Reagovat

.....stačí se seznámit s jeho( bohužel možná necelou)tvorbou, která byla již  dána k shlédnutí a pak si v každém případě člověk musí uvědomit jaká vůbec nastala ztáta pro náš český národ! Ale ještě větší ztráta s jeho jistě nečekaným odchodem v jeho mládí nastala a to právě v prvé řadě Vám - matce, paní Evo !
Gratuluji Vám za vše co pro jeho památku činíte a srdečně  d ě k u j i !

Mirek Procházka- Dobříš

9 Eva Prajzlerová | E-mail | 3. září 2010 v 16:23 | Reagovat

Pane Mirku,
díky za ocenění Ivanovy práce a pochopení mé snahy.
Byl to nelehký úkol vybrat pro webovou stránku to nejdůležitější. Rozsah je obrovský i když přihlédneme ke  skutečnosti, co všechno je někde v neznámu skryto ať už Ianem darováno nebo ukradeno.
Ale to to na světě chodí a díky Bohu,že se toho tolik zachovalo. Ivan byl velmi pečlivý v evidenci, tak jsem měla usnadněnou práci.
Srdečně pozdravuji
Eva P.

10 Dr. Dalibor Státník, historik | E-mail | 3. září 2010 v 16:45 | Reagovat

Zatím jsem jenom nakoukl, vůbec si nedovedu představit, jak se dává webová stránka dohromady, věřím, že to muselo být spousta práce, máte můj obdiv.
Dalibor

11 Ing, Jan Stěnička | E-mail | 3. září 2010 v 16:52 | Reagovat

Vážená paní Preislerová,
děkuji za kontakt na Web vašeho syna. Potěšilo nás, že jste na nás vzpomněla a se zájmem si stránku prostudujeme.
Vše dobré přeje
Jan stěnička

12 Ing. Jan Lukášek | E-mail | 8. září 2010 v 15:16 | Reagovat

Dobrý den,
Ivanova stránka je moc pěkná, udělala jste velkou práci ...
Jan Lukášek

13 Pavel Káňa, vydavatel Ivanovy knihy básní "Rubíny potu" | E-mail | 8. září 2010 v 15:23 | Reagovat

Dobrý večer, paní Prajzlerová,
děkuji za zaslání webových stránek umělecké tvorby Vašeho syna. Klobouk dolů, stránky jsou skvělé. Vyčerpávající co se týče obsahu a představení tvorby grafiky, obrazů etc. Vám patří poděkování za to, že v českém prostředí nezůstane dílo Vašeho syna neznámé a díky internetu se zpřístupní šitoké umění milovné veřejnosti. Myslím, že z toho máte radost a na svou práci můžete být právem hrdá.
Vše dobré
Pavel Káňa

14 Jan Paul, výtvarník | E-mail | 9. září 2010 v 14:47 | Reagovat

Zdravím Vás,
je to paráda, Ivanův web ! Skvělá práce, měl by radost.
Honza

15 Jan Paul, výtvarník | E-mail | 31. prosince 2010 v 10:41 | Reagovat

Milá paní Evo,
zítra večer si s Ládíčkem přiťukneme na Vaše zdraví, aby se Vám všechno dařilo, webové stránky Vašeho syna aby měly zasloužený ohlas a jeho obrazy aby mohly být vystaveny v Libri prohibiti a jeho poezie přednesena. Ta je velmi důležitá a navíc duchovní a krásná. Radostné vkročení do roku 2011 Vám ze srdce přejí
Ladislav a Běla Schovancovi, Francie

16 Běla Schovancová, Paříž | E-mail | 31. prosince 2010 v 10:48 | Reagovat

Milá paní Evo,
ať webové stránky Vašeho syna mají zasloužený ohlas a jeho obrazy ať jsou vystaveny v Libri prohibiti v Praze 1 a jeho poezie přednesena. Ta je velmi důležitá a na víc duchovní a krásná.
Běla a Ladislav Schovancovi, Francie.

17 Eva Panzová-Staňková | E-mail | 23. února 2011 v 9:41 | Reagovat

Milá Evo,
po shlédnutí stránek Tvého syna mám zas takový dojem, že nepatřičně nahlížím do cizího žoïvota.
Zajímaly mne fotografie Ivana, byl to pěkný muž s vysokým chytrým čelem, věčná škoda ho.
Dát doohromady ty informace o něm a jeho díle, rozdělovat tvorbu podle techniky malby, to byla obrovská práce.
Zaujaly mne názory na něho i v angličtině.
Nevím, jestli bych byla schopna takového soustředění jako Ty.
Ale jedno vím podle sebe, že matka je na syna hluboce vázána a odhodlána pro něho udělat vše.
Snad Ti ta rekapitulace jeho života také pomohla ve Tvém smutku.
Zdravím!
Eva

18 Schovancová Běla | E-mail | 2. dubna 2011 v 11:00 | Reagovat

Draha pani Evo,
dekujeme za vzacny list vaseho syna a sdilime s Vami pietni vzpominku na Ivanovu osobnost, ktery je vynikajicim poetou tretiho tisicileti. Ale at jiz malba nebo ty nejharmonictejsi slova i sama sfera hudby, to vsechno muze konvergovat k dokonalosti pouze v prostoru viry v Boha, v prostoru ktery On nam dal, jinak by se vsecko mohlo sesout do pouhe modlosluzby, coz by byla vecna skoda. Umeni se nesmi slouzit, umeni je pro lidskou dusi, pro jeji uzdraveni a povzneseni k jejimu Stvoriteli. Pro jeji blaho a spasu. V duchu Vas moc objimame a jsme stastni, ze vas syn je tak nesporne velkym umelcem.
Vasi Lada a Bela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama