Výběr z 1. knihy "Rubíny potu"

16. října 2010 v 15:10 |  Rubíny potu

Básně
Pro vás jsem složil
oslavnou hymnu
radosti a krásy
bolesti a čistoty
mé lásky

až odvane vás tajemství
do dálek nedostupných

najdu i já klid
trvalý a věčný.


Zpěv

Zpívám jen abych chvíli žil
zborcený potem - vlhký.



Jaro

Je jaro
dech řádků zpívá
píseň rozjíždí se
nově se lesknou horké koleje ...



Plátno

Plynulý tok šedi
čerň i běloba se mísí;
rudý bod -
zteče do růžova
po plátně.



Salamandr

Vlas barvy mědi - tekoucí kov
zelený - blyštící oděv
oděv rudý - blýskající
oko smaragdové - oslepující - fascinující.


Benátky
Stříbrné zrcadlo
ve zlatém rámu
zve návštěvníky
k prohlídce galerie.



Básník
Žil básník v Paříži
co miloval mešity továrních komínů.



Déšť

Vrtí se déšť
na kapkách strun.



Básník
Žil básník v Paříži
co miloval mešity továrních komínů.


Spánek modrého ticha
Zlaté koruny tlejí
pokryté bílým snem.



Letenská pláň

chvěje se světly vozů
prázdná živá
přízračná černá noční hvězda
hřmí
proti Svatovítské katedrále

asfalt
kroky anděla.



Rozmar
Lesklé předměty
rozmar
vlhká ústa žen
rty dívek
v zlatém opojení

den radosti
snění
rozednění

palčivá hořkost
ostrý sten

lesklé předměty
rozmar jen !



Břemena

Mladé dívky ztrácejí svůj půvab
ve spěchu plném nákupních tašek.

Jenom klid sepjatých rukou
smí nést jejich břemena.



Sliby a dary

Ďábel všechno slibuje,
ale všechno bere !
Bůh nic neslibuje,
ale všechno dává !



Zákon

O zákonu nelze spekulovat,
ten je dán.
Ne k týrání bytostí,
ale pro jejich blaho.



Studánka
Vždyť každá studánka v lese
na hladině nebe nese,
kdyby jí nebylo,
o zem by se rozbilo.



Setkání
Je-li člověk sám
setká se s Bohem tváří v tvář.

Pro někoho je to příležitost k tiché oslavě
nebo nekončící bolesti.



Tuláci
Hluboká úcta vám,
drazí tuláci
otevřeným vesmírem
z vysněných světů



Muž v křoví
Básník si sedl
chtěl psát báseň

báseň si sedla na básníka

oba šli sedět, báseň za básníka
básník za báseň

jedna báseň.



Praha je karmínová

Dívky ukládají zlato kadeří
na samet opálené pleti.



Pohledy

Pohlédni s čistým srdcem na Boha
a spatříš jeho oči ve kmeni stromu.

pohlédni na Boha s jasnou tváří
a spatříš jeho oči v kůře břízy.



Bílé listy
Okraje bílých listů
se zbarvily nachem.


Okna

Okna v mém dvoře jsou okny,
které sestoupily, aby se podrobily
křížového výslechu.



Pokora
Na kolenou prosím o lásku,
ale oni umí jenom bít …



Bílé listy
Okraje bílých listů
se zbarvily nachem

zvlnily
sevřely své tajemství
v rudém květu prstů

pro sametovou tkáň noci.

Právě jen bílé listy
smějí zrůžovět
pod jemnými doteky štětce.

Prokrvené bílé listy
zadýchané
ve svých těsných obalech

vám věnuji báseň
dnešní noci.



Zář

Nic jsem nepochopil,
ale všechno mi září !


Dívky

Miloval jsem plyšové dívky
s habsburským rtem,
které dosud neobjevily
původní příčinu všech věcí.



Ztráta

Proč mne poutá láska ke všem tvorům
proč v bolesti ztrácím přítele,
který se noří do vln klamu a lži,
té odporné a klaté !



Žádost

Dejte mi stejnou míru
jako ostatním
a já budu hledat bez naděje ...



Dotek

Velice jemně se dotýkám věcí,
abych neuškodil světlu na povrchu ...

Dotýkám se věcí tak,
aby se prsty nestaly nositeli světla,

které přebývá v srdcích všech
ve chvíli štěstí !



Hořkost

Náš chléb je hořký.
Modlitby jako olověné číše.
Učím se mlčet, trpět, milovat.



Dopis Bohu

Napíšu dopis
temně rudou barvou
na sytě modrém podkladě ...

a adresu ze zlatých písmen
bez směrovacího čísla

jen tři prostá písmena

potom odešlu a budu čekat
den za dnem počítat
bez přestání řadu let !


Náušnice

Potemněla mračna
náušnice
polibky
pohlazení

pohlazení
vzpomínky
náušnice
tiché, sladké,
horkým dechem pečetěné rty.



Hledání

Chodím po bytě
a hledám Tě v paměti na všech místech,
kde jsem Tě nalezl …
pokračuji na každém zastavení
ve filmové produkci
následujících možných dalších řešení …
chodím po bytě,
hledám slib vteřin, minut, hodin, dnů, týdnů ?


Samet tužky

Někdy
v šedém přítmí
nechám hovořit samet tužky

od něhož mne nepřátelé
s gustem odvádějí

na zelené pastviny
blízké smrti

o kterých musím zpívat
sobě pro radost.
Mám rád její intimní kresbu
tak nenáviděnou
a pronásledovanou

myslím

že u samých bran
věčného Světla
má nazaretská dílna
dojde odměny.


Dotek

Velice jemně se dotýkám věcí,
abych neuškodil světlu na povrchu ...

Dotýkám se věcí tak,
aby se prsty nestaly nositeli světla,

které přebývá v srdcích všech
ve chvíli štěstí !



Proroctví
Žiji plným životem i když strádám,
jako všichni umělci,
kteří dali přednost proroctví
před výměnou vznešené pravdy
za peníze.



Vidím sníh květů

na nebi jarní zeleně.

Bílé, kvetoucí stromy se rýsují proti čisté, průzračné obloze.
Jakoby z žáru slunce napadal sníh, který netaje.
Vlhká jarní zeleň, právě narozená - hebký persián.
Krvavé koruny sedmikrásek smiřují ve svém utrpení nebe se zemí.
Viděl jsem kalichy tulipánů plné krásy.

Hledání

Tam je ta země
kterou hledal jsem
vzdálená i blízká
na dosah -
za hranicí smrti - věčnosti.



Lhůta

Verše plynou po hladkém křídovém papíře
má lhůta - určená ke sdělení a výstraze, je u konce.
 


Komentáře

1 Schovancová Běla | E-mail | 26. června 2011 v 10:17 | Reagovat

Paní Evo,
mnohokrát děkujeme,
zvláště za skvělé básně,
měla byste, aspoň některé
(Muž v křoví, Pokora, Sliby a dary),
poslat otci Dachovskému
ke zveřejnění v jeho časopisu Řád.
Vaši Láďa a Běla

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama