Psáno pro média

17. listopadu 2010 v 8:46 | Preissler-Ivan |  Texty
Chapadlo hypnotizující svým strnulým okem ovine diváka chladným ramenem
sterilní obrazotvornosti a dech vyražený aritmickými stahy opustí rozdrcený hrudník.
Přesto dosud žije část obyvatel ve světě černobílých představ
zaražených vlastnostmi svého organismu, který zapomněli ovládat.

Pokud neutneme chapadlo chobotnice plazící se do Nautilu naší domácnosti - musíme získat tyto prostředky a naplnit obsahem hodným odpovědi, darovat pocit účasti i skutečný podíl na dovršení nepochopitelného díla, kde tajemná skřínka nebude jen možností sdělení o tvůrčích aktivitách, ale sama se stane médiem rovnocenným tradičním výtvarným prostředkům, jako se vtiskla do našeho vědomí tužka a papír, psací stroj, filmová kamera, bezprostřední přenos událostí...

x

Poštou ze Slezska jsem obdržel název pro své směřování: komunikační grafika !
Pojem kdosi vyslovil na schůzce Evropského domu. Postojem se nějak dotýká existencialismu
a personalismu i když názvuk výrazu je tuším starší a esoteričtější ...

Před deseti i více lety jsme říkali informační grafika - podle mého existuje v ustálených
podobách všude tam, kde je verbalita slova rdoušena, autor zohaven šedou praxí všednosti
a služebností v obráceném pořadí.

x

Postup práce se podobá genovému inženýrství živé hmoty. Nechávám své obrazy žít po svém,
za určité teploty vzduchu a různého stupně koncentrace pigmentů barev v mediálním roztoku.
Překrývání a zapouštění vrstev do sebe pokládám za proces temperovým barvám vlastní a na mojí osobě v dalším vývoji nezávislý.

Uchyluji se k terminologii přejaté z přírodních věd jen proto, že miluji vše živé především
na svobodě bez nutných omezení a znaleckého posudku či jiné složité a nevhodné formy zbytečného osvědčení ...

Děsila mne složitost přírody pro náročnost detailního zpracování, až jsem se přiblížil k samotnému a velice zjednodušujícímu principu tvoření násobenému zrcadlovými obrazy štěpených energií.

x

Nejsilnějším motivem, který vede současného člověka k umění,
je útěk ze všedního života, z jeho zoufalé pustoty, vytržení z pout neustále se měnících vlastních přání. Tento motiv vyhání senzitivního jedince z osobního života do světa objektivního nazírání.

Jeho útěk je podobný útěku měšťáka z jeho nepřehledného prostředí do tiché krajiny v horách, kde unavený zrak daleko klouže tichým čistým vzduchem a vine se ke klidným liniím.

K této záporné snaze se přidružuje i snaha kladná. Člověk se pokouší vytvořit zjednodušený a přehledný obraz světa. Nahradit svět prchavého zážitku objektivním obrazem. Do jeho středu umístil těžiště svého citového života hledajíc klid a stálost.

x

Těžko říct, kdy se zrodil první nápad vyrývat do materiálu trvanlivějšího než je člověk sám, zanechat stopu tajemného rozhovoru nebo podivných s naším životem tak spjatých snových vizí a zřetězených představ magickou zkratkou znaku opakovaného v naléhavém sledu dalších příležitostí ve smyslu osobním i společenském; stěny jeskyní, chrámů i galerií pokryté vášní a touhou překonat nám vymezený čas od prvního příchodu na Zemi, čas rozpadu organické složky těla, nezhojitelný balzámy ani ideologií ...

x

Televizní člověk ztrácí schopnost tvořit obrazy. Barevná paměť a fantazie soupeří s magií politiků a obchodníků. Oblast snů - nejcitlivější, nejsvobodnější tvář člověka, tvůrčí schopnost - aktivizující veškeré jednání, podlehne jednosměrnému toku informací směřujícímu do animální hlubiny živočišné říše.

Chapadlo hypnotizující svým strnulým okem ovine diváka chladným ramenem sterilní obrazotvornosti a dech vyražený aritmickými stahy opustí rozdrcený hrudník.

Přesto dosud žije část obyvatel ve světě černobílých představ zaražených vlastnostmi svého organismu, který zapomněli ovládat.

Pokud neutneme chapadlo chobotnice plazící se do Nautilu naší domácnosti - musíme získat tyto prostředky a naplnit obsahem hodným odpovědi, darovat pocit účasti i skutečný podíl na dovršení nepochopitelného díla, kde tajemná skřínka nebude jen možností sdělení o tvůrčích aktivitách, ale sama se stane médiem rovnocenným tradičním výtvarným prostředkům, jako se vtiskla do našeho vědomí tužka a papír, psací stroj, filmová kamera, bezprostřední přenos událostí...
        
x

Pro mne je proměna listnatých a jehličnatých stromů stejně závažnou věcí jako krásné kostýmy modelek na newyorských módních přehlídkách a střídání ročních období jevem právě
ve střední Evropě báječným a šťastným. Jiné kontinenty mají svoje, ale jak krásné jsou Čechy
ví jen ten, který prošel svět a vrátil se zpět poučen rozdíly i prudkými změnami jiného klimatu v jiných pásmech.

x

Studovat zákony živé přírody je stejně krásné jako číst staré eposy a věnovat se rozborům posvátných textů.      

Často pouhá glosa má charakter kaligrafického znaku, jehož výklad může ovlivnit vývoj několika příštích generací.

Uctívání stvořených věcí jsou dávné omyly minulých epoch, zatímco zdárné využití nahromaděných znalostí má převratný a ochranný charakter pro příští uchování a udržení Života v jakémkoliv smyslu a kdekoliv.                                            



Písmo - texty - národy

Když jsou knihy, tedy i čtenáři. Lidé knihy čtou, věří v magickou moc vzdělání, nuž - praktikují různé ... spí s knihami, nosí pod paží na zvlášť k tomu zbudovaná místa, kde si společně recitují oblíbené nebo autoritou vnucené pasáže ...

Jsou vášniví čtenáři knih, fanatici interpretace, fundamentalisti litery ! Běda, když se potkají dvě skupiny a každý čte se stejnou vroucností jinou knihu. Potom je hádek, křiku a násilí ! Pálí se knihy, lidé taky.

Někteří se učí celé svazky nazpaměť. Ale nikdy nedoběhnou ty, kteří mají z jediné knihy po tisíciletí stále čerstvé zprávy. Znají minulost i budoucnost, proto jsou v přítomnosti.

Ani četba neprobíhá vždy podle stejných pravidel. Některé knihy se čtou od
začátku do konce, jiné od konce až na první stránku ... jednou jsou texty vázány do svazku se hřbetem, jindy svinuty a chráněny v pouzdrech.
Podivné abecedy, neznámé znaky a melodie cizích slov, exotické jazyky ... Jisté národy píšou zprava doleva, jiné zleva doprava.


Existence jako znak a humor v mystice

Studuji umění jako jazyky, jejich originální přítomnost vůči aktuálnímu vědomí, neurastenii vzdoru krytou klidem neustálého opakování chyb a omylů v mlžném oparu podřimování ...

Luštil jsem egyptské hieroglyfy, klínová písma, staré texty Arabů a Hebrejů, dotýkal se sanskrtu a nahlížel v dávná tajemství čínské, korejské a japonské poezie. Kde nepomáhaly slovníky, konzultoval jsem se znalci a teprve v okruhu svých nejlepších přátel z Blízkého i Dálného východu došel k závěru, že výklady svatých písem stojí většinou proti původním textům, s cílem zastřít vychýlení od stanovených pravidel.

Okouzlila mne krása fragmentů a výtvarná jejich hodnota, vývoj veškeré kaligrafie i její dominantní postavení ve zlatém věku lidstva.

Četl jsem s vášní jednoduché řecké texty z nové doby, tak jako "grafity" pokrývající
celé soupravy vozů v newyorské podzemní dráze. Oslovení je bezprostřední a pro
tu či onu situaci, ve které se člověk nachází. Ty krátké glosy měly právo na svoji
existenci, varovaly a pomáhaly rozluštit další závažnou část textu.



Prostor, čas, myšlenky a ohmatané sny

Mám rád předměty a tělesa,
na kterých je vidět čas,
která urazila v prostoru určitou vzdálenost.

Mám rád i lidské myšlenky,
na které se obojí nevztahuje !

Mám rád,
když se podle mých obrazů mění počasí i společenské klima.




I.   Antony Dominguez

New York září křišťálovými věžemi opojných snů, rozevřený svitek velkoměsta,
zlaté písmo lidských příbytků na sametu noci.

Tvořivá i ničivá síla umění, oheň smíšený s vodou,
hadice požárníků hasí hořící automobily - vraždící monstra Američanů -
proměněná v planoucí objekty poezie neoistů.

Do sténání provdaných těl zaznívají
organické výstřely odjištěných milenců destilované krve.

Černobílé dvojice se mazlí v křečovitém objetí pro budoucí mourovaté pokolení.

Ti, kteří pijí šampaňské, jsou stejně neužiteční jako odhozená těla otroků
pokrytá strupy a vlastními výkaly. Močí a kálejí nazí ve stanicích
podzemní dráhy, zahaleni v páchnoucích ornátech ďáblovy mše.
Padají při stěnách luxusních hotelů kolem poledne, obsah střev a žaludku
proudí s krví po bílém mramoru, stolice světlejší než pleť.

Korková zátka se odráží od stropu galerie, šest profesionálních "hostů"
rázuje k baru. Odmávnuto ! Kelímky se plní vínem …

Každý den je ve čtvrti SoHo na Manhattanu příležitost. Zahájení výstavy je spojeno s občerstvením, stoly se prohýbají pod nabízenými pokrmy. Vstup je volný, může přijít každý, kdo má zájem. Krásné cizinky servírují víno, pivo, whisky, vodku, gin … galerie se stává kolbištěm filozofů, místem debat sběratelů, novinářů, zájemců.

Utváří se nová forma umělecké, do ostrých kontur vyhraněné undergrandové aktivity, vyrostlé na půdě Rivingtonské školy. Sculpture Garden (The Rivington School) vychovala mladou generaci svým odbojem vůči oficialitě, ve stanu rozbitém pod širým nebem na smetišti v East Willage.

Velcí obchodníci světa neodepisují své jmění na potomky přímo. Různé nadace, dotace a fondy založené zvučným jménem může vybírat zase jenom zvučné jméno.

Z uvedeného důvodu jsou výstavní síně nedostupné, jen zřídka procedí polopropustná membrána rodinného klanu skutečně talentovaného výtvarníka -
a to pouze za účelem udržet pověst galerie před světovou veřejností -
nebo ho šikovně zpeněžit.

Velké jablko sesychá a scvrkává se před svraštělým čelem bohémů,
bloudících do té doby s fotografickou dokumentací svých děl v podpaží.

Vstoupil jsem vědomě do undergroundu v Americe tak jako zde,
ze stejného důvodu. Po několika zdařilých kolektivních výstavách
začal útok na čtverce galerií v SoHo i jinde po N. Y.

Masochismus starých rozkošníků dobře simulovala Red Ed, prorok své doby, která obtěžuje ve svém koženém, ohnivém kostýmu ve stylu hollywoodských superhvězd policii pomrkáváním velkých umělých řas, galeristy táhlými vzdechy a důtkami, zavěšenými u pasu bije rozhalená prsa před obrazy Josepha Beuyse, Warhola, Rauschenberga … otisk rudě nalíčených rtů do pamětní knihy místo podpisu.

Od divokého stylu zpřítomňujícího starou Ameriku opravdovým cowboyem,
sochařem z Texasu, zakladatelem Rivingtonské školy - přes střední tón mužů s vyholenou tváří a bílým límečkem, krkem staženým kravatou, androgynů ignorujících smog a své pravé poslání ve jménu cizích božstev, chladně
odcizených jako reflexní zrcátka na slavném zadku Josepha Beuase - až k Red Ed, ženomuži chrastícímu řetězy a náramky na klíček, sadomasochistické kurtizáně
nové Babylónie, opojené vizí bohatství, úspěchu a moci.

Uchovával jsem mírnější tón a kreslil jen pro své vlastní potěšení na mořských plážích do písku nebo pro úzký okruh mladých přátel velké kompozice voskovým pastelem do rozpáleného asfaltu na střechách nízkých domů v Brooklynu.

Hledal jsem kořeny umění ve Spojených státech po druhé světové válce a nalezl.

Výstava prací žen Indiánů kmene Navajos, usazených původně v novém Mexiku, mne dokonale přesvědčila o smyslu a správnosti původního určení muže a ženy,
ve staré společnosti označené slovem - Eden !

Název výstavy "Eyedazzling", ono oslňující mihotání před očima, tak jak horký vzduch rozechvívá obraz krajiny nad sluncem rozpálenou prérií, či ohněm
planoucím před stanem za dlouhých zimních večerů, kdy ženy lovců připravují
pro své muže rohože a přikrývky se sexuální abstraktní symbolikou namísto veršované poezie, neboť severoameričtí Indiáni neznali nikdy abecedu.
Překrásné barevné vzorování, které využívá prudkých kontrastů doplňkových
barev a zamlží pomocí generacemi vyzkoušených barev intelekt muže natolik,
že věnuje své squaw víc než zaslouženou pozornost !

Kit Carson, dosud opěvovaný spolu s ostatními vládními zvědy a zálesáky, byl poprvé v katalogu výstavy přímo označen za krvavého vraha. Zdecimoval se
svým vojskem již usazené španělsky mluvící Indiány, neboť Navajové žili
v pueblech, přijali katolickou víru a věnovali se obdělávání půdy. Touha po
zisku ze strany bílých dobyvatelů záměrně neoddělila mírumilovný kmen od ostatních, dosud divoce žijících. Zmasakroval bojovníky, vypálil domy a pole, limitoval jejich počet na pouhých několik tisíc.

V exilu se rodí nová forma goblénu, ponurá a šedá jako neúrodný kraj,
kam byli násilím přesídleni. Talent slouží k obnovení historické paměti
a boji za svobodu malého národa.

Obchod a vlastně jediná možnost obživy, tkaní textilií, postupně ničí původní
hodnotu prací a ač se Navajové vrátili do své pravé a původní vlasti, do Nového Mexika a části Texasu, jsou jejich práce již dekorativní a formalistní. Odtud
inspirace pro celé abstraktní umění po II. světové válce, zejména malba
Kenneth Holanda, která užívá stejných efektů na odběratele.

Znovu jsem se ponořil do víru "openingů" a vtom upoutal moji pozornost černě oděný muž asi třicetiletý s mohutným havraním vlasem, kovově lesklým, s modrými záblesky nebeské klenby. Antony !
Jeho matka pochází z kmene Navajos. Stal jsem se přítelem Indiána ze zvláštního důvodu. Na pro jeho talent, ani obdiv k jeho malířského dílu, ani pro příležitost uspořádat mu výstavu. Jsem bledou tváří, která se vrací do Evropy a opouští kontinent, který byl, je a zase jednou bude zemí Indiánů …



Náušnice

Americká slečna nejde na rande s mužem, který má víc šperků než ona. Tímto bonmotem z vyšších kruhů americké společnosti mohu zahájit učené pojednání
na téma vytčené v záhlaví.

Každé prostředí má svoje zvyky, obyčeje, jazyk, ustálená rčení a předem očekávané akce. Každý čin patří na své místo, mezi své a nikam jinam. Je pro ty, kterým patří.

Ve Svaté zemi nosili před dávnými časy propíchnuté ucho otroci a ne proroci.
(O jejich postavení snad někdy jindy. Takové rovnoprávnosti nedosáhli dosud "svobodní" nikde na světě !)

Když jsem ještě studoval olejomalbu v Madridu a překrásné Španělsko, přicházeli
do barů na jižním pobřeží plavci ošlehaní horkým větrem a opálení žhavým sluncem s melodickými hlubokými slanými hlasy. Jejich oči viděly daleké obzory, kontinenty. Na rozhalených prsou visely medailonky dvou, tří milostnic ve zlatých pouzdrech zavěšených masivním zlatým řetězem kolem býčí šíje.

Vliv Arabů, kteří zde sluli Maurové, se otiskl do odvážných srdcí mužů. Ti prostí, statní, silní lidé umí hostit cizince jako praví grandi a bohatýrsky pít.

Mluví o proudech, které nesly dávné galéry a koráby, obepluli Bouřlivý mys a Ohňovou zemi, znají průplavy i barvu všech moří. Po čase podává číšník ke každé sklenici porcelánovou lasturu plnou černých a zelených oliv. Skončila řeč mořských vlků, ukazují si fotografie nových úlovků, chlubí se počtem zlatých náušnic - každá znamená jednu vykonanou cestu kolem světa ! Ten prastarý zvyk dávných objevitelů a hrdinů na křehkých plavidlech napodobují dnes mladí lidé, jejichž koráby jsou jiného typu.

Mnoho mladých mužů v newyorských galeriích nosí stříbrný nebo zlatý
kroužek v probodeném boltci. Ne každý se drží zpříma po vojensku nebo
zeširoka jako mariňák.

Mladý, sympatický Angličan odpovídá přímo s pevným pohledem do očí: "Jsem britský commodore …" (velitel válečné flotily) ! Oplácím zdvořile něco ve smyslu,
že jsou dosud nejlepší na moři. Jeho přítel se ptá: " - a co Američané ?"
"Těm patří kosmický prostor …", odrážím útok ! A skutečně, mladý muž je pilotem raketoplánu. Kolikrát obletěl se svým space - shuttle naši planetu Zemi nevím, náušnice by však musel nosit v cestovních batohu.




Exitus

Bezprostřední budoucnost nemůže zatěžovat mysl umělce. Osvobození
a skutečnou radost ze zamýšlených budoucích projektů dává kresba.           

Politický útlak vede ke karikatuře, neutěšená a svízelná osobní situace k většímu zaostření na detail, přítomný okamžik, lásce k lidem, k dětem, volné hře, jejich
radosti z pohybu radostným pohybem projevené.

Záznam do skicáře během cesty pod Novým Yorkem je posledním svědectvím
toho šťastného a světlého co může přinést americký
underground. Chuť k životu
se projeví právě a jen tehdy, když máme reálnou šanci ho fakticky opustit.




§
202

Zákon byl dán lidu, který porobou ztratil cit a svědomí. Zákon byl dán člověku,
aby si sám nevymýšlel normy chování a nevydával své vlastní sbírky pravidel platných všem.

Krvavý zákon odplaty se podobá asi všem totalitním zákonům, jak je dosud známe.

Každý samovládce nebo boháč chrání tak své území a svůj majetek
armádou a policií.

Domýšlivec nafukuje se na zákonech, které si sám vymyslel. Kamenné stély - hliněné tabulky - papyrus - pergamen - papír.

Zákon daný Mojžíšovi je právo mravní, tajemný skrytý život Stvořitele, jehož vyplněním získává člověk božské vlastnosti. Umění, milost a odpuštění.

Již ne se zbraní, ale mocí danou z Výsosti hájí dědic nebes svá privilegia.
Od kamenných desek k lidskému srdci, které obsáhne celý Zákon i proroky
v jediném prvním jeho bodě.




Kaligrafie

Kaligrafie znamená doslova krasopis, umělecké nebo ozdobné písmo.
Kaligraf byl ve starověku ceněn víc než malíř nebo sochař.
Zvyk se udržel až do novověku jen v Číně a Japonsku.
Radikální islám ve svých počátcích zobrazoval jenom písmo a ornament.

Tradicí nesčetněkrát opakované věty se podobají v průběhu století organickému růstu do stále ušlechtilejších a melodičtějších forem. Na hřibu /viz obr./ je první písmeno japonské znakové abecedy, tedy naše a nebo řecké α.

x

Duch vernisáží vládl letní Prahu svým dechem sladké trýzně. Slavnosti v zámeckých zahradách, úsměvy krásných dívek proměněných v umělecká díla před skutečností vynalézavých tvůrců.
Koruna měst krášlená stříbrným zrcadlem Vltavy začíná žít a byla by škoda nevyužít její mimořádné polohy.
Chrámová předsíň s komorou pro žíly a tepny evropských řek se může znovu stát pokladnicí vědění a vynikajících dovedností všeho druhu.
Vždyť i český král Přemysl Otakar II. šermoval stejně dobře jako kreslil a rozuměl jak drahým kamenům tak i zlatu.
Kráčíme po smutných obrazech. Je to dávný spor mezi tvorbou a ničením. Jsem ochoten přiznat, že mne baví obojí …
Akt vyzdvihnutí obrazu a posvěcení cenou dobře parodovala Rivingtonská škola v Novém Yorku ve svých proslavených aukcích, kde jeden prodával své dílo druhému a zase nazpět.
Odpočívat přímo uprostřed obrazu a putovat v něm nám připomene Orient - svět hygieny a bosého ornamentu.
Rivalita nás prozařuje zesláblou ozonovou vrstvou a jednotná linie fronty se rozbíjí v řadě osobních soubojů. Pokud zůstane u duchovního a sportovního klání, nemůžeme naříkat, že jsme dopadli špatně.
Opilství ve starověku nehrozilo ještě žádnou rozsáhlejší katastrofou.
Středověk se chvěl nadšením dobyvatelů.
Války byly ekologické, učená disputace nebo bitva zvířat a lidí. Území nezískával jen meč, ale i znalost a výmluvnost, nadání, láska.

x

Proti tyranii ochlokracie volit slušná slova.

x

Nesprávné jednání vychází z nevědomosti. Nikdo nechybuje vědomě. Vědění je ctnost. Proto záleží na správném a přesném poznání každé věci a k tomu Sokrates nabádal, snaže se o to, co je plně vypěstováno u Platona ve výměrech pojmů.               
Měřeno mírou anděla ...
V sedmdesátém roce svého života byl obžalován, že nevěří v bohy, v které věří stát, že zavádí jiná božstva a že kazí mládež. Pravá příčina žaloby byla politická a souvisela s nedůtklivostí obnovené demokracie k nepohodlnému kritiku běžných mínění.
Odsouzen k smrti a popraven jedem roku 399.



Network

Network je výtvarný jazyk. Každého jednotlivého umělce poznáte podle zabarvení hlasu, několika stálých do podrobností kombinovaných prvků příznačných pro jeho povahu a založení.

Kdo užívá této metody, zahrnuje do své tvorby zpočátku předměty, které leží na dosah, obsah svých i cizích kapes a někdy vlastní úvahy. Později globálně přerůstá lokalitu až do mezinárodního formátu - naposled svůj vlastní formát !



Počítání sfér

Jako temný vrak lodi zřícený do propasti mořské hlubiny je v krátké době znovu obydlen všemi druhy života vyskytujícími se v laguně, tak i umění obstojí v těžkém boji s každou totalitou. Nabude nečekaných a nových forem příbuzných svou pestrostí velkému množství tvůrců žijících v mělkých vodách obecně uznávaného duševního rozhledu ...

Pokryje úroveň vzdělání nacházející se hluboko pod důstojností člověka vrstvou korálů a vystaví na odiv silným reflektorům nočních potápěčů ...

Stále nové a nové útvary se budou vynořovat v paměti z předminulých epoch, vstříc svou nepochopenou a neuznávanou krásou slunečním paprskům vzdálených hvězd.

Oceán pokoje zalije srdce těch, kteří zůstali umění věrni, moci a nadpozemské
účasti tvoření ...



●   Cultivation   ●   formation   ●    improvement   ●

Růst a pohyb nalezl v člověku konečnou formu pro uchování znalosti
a její aplikace, divinace a inkarnace.

V umělecké tvorbě je "manuál" přítomnější než kde jinde: práce rukou,
srdce i mozku se téměř rovnoměrně a se stejným účastenstvím podílí ...

x

Andělský jazyk výtvarného umění nepotřebuje tlumočníka ani překladatele.
Vystačí si ve své narativní sdělné funkci.

Podobnost s lidskou řečí nalezneme v každém detailu, který se rozhodneme zkoumat ! Tajemství kaligrafie ...

Přirozený rozhovor nahradil klasické ekvilibrie a řečnický patos odstoupil
spolu s gestem "vysokého Umění" ...          

Mlčení se rozléhá barvou a energie jednotlivých tahů utváří nový reálný prostor
do té chvíle vězněný představou.

Tvorba se má rozvíjet spolu s představou = rovnovážný stav.

Tajemství divinace !
                                              



Žel, naši "slavní škůdci Země" stále dokazují generacím, které teprve mají přijít,
že zločin se vyplácí.

Jak to zločin ? Inu, smrtelně ušpinit vodu, vzduch a zemi je s ohledem na věci příští čin uvědomělý, a to proti Zákonu. Jakému Zákonu ? Zákonu Stvořitele, který člověku planetu pouze propachtovává, zvířata a rostliny mu dal za pokrm, a k pojmenování, ne k vyhubení a devastaci, vodu k pití a ne ke kontaminaci.

Musí v tom být nějaká finta - a jaká ? Radím, přečtěte si všechny svaté knihy v soukromí a bez vysvětlivek. Ono Vám to dojde. Psali je zodpovědní a
rozumní lidé. Tak nastane revoluce ve vás samých směrem k odvaze cílené naostro k určitým vlastnostem lidského rodu, nikoliv proti člověku jako zástupnému symbolu a zrcadlu našich nedostatků ... to by se hodilo všem.

x

Pohrdání blahem je cesta umění. Nikdo nemluví o sebezničující askezi. Lidská
závist ti sama ukáže přednost vlastního utrpení nad mocí kletby spravedlivých.

Odříkání tělesných žádostí sluší lidem moci a vysokého postavení.
Umělec by se měl vyvarovat především "slávy" !

Jak se to projevuje ? Zásadně objevem nových forem, zdokonalením starších postupů práce,vynálezem nových technologií ... vhodnou kombinací slasti
z tvorby i ničení.

x

Dobrodružství není jen cesta divokou přírodou mezi dravou zvěří a lidožravými kmeny pralidí ... i v samotných centrech moderních metropolí žijí tlupy kočovných "nomádů" velkoměst 20. století ... se svými skalními kresbami pod viadukty a na umělých betonových menhirech podpírajících transverzály !

Dobrodružství je i hledání nových zdrojů nadšení pomocí nekonvenčních procesů myšlení, kdy andělství rodících se představ dostává buď bezelstná bílá křídla holubic, šum
bleskurychlých křídel kolibříků okamžité invence nebo temnotou
nocí
rozprostřené létající blány netopýrů ...



Čas - prostor, věčnost - nekonečnost …

Snadno si uvědomíme vodní prostředí, když se vrhneme do ledové řeky nebo pustíme omračující - jedovatě ledovou sprchu. Ale plaveme-li, či se jen rácháme v mazlivě teplé vodě - splyneme s prostředím a jsme součástí tajemného světa
pod vodní hladinou, za jehož proměnami se můžeme vydat do hlubin.

Také palčivou žízeň uhasíme s jasným vědomím požívané tekutiny. Ale s atmosférou, v níž se běžně pohybujeme a jíž dýcháme, je to jinak. Dech je něco samozřejmého, tak jako tep srdce. Nevnímáme. Ale stačí jen prudce se rozběhnout !

Letec, kosmonaut zná cenu prostředí - vody, vzduchu, světla. Poslední si uvědomíme v letních měsících, kdy intenzita jeho působení na naši pokožku
rovná se "úspěšnosti", vzestupu na žebříčku "společenských hodnot".

A tak světlo, vzduch i voda jsou trvalou součástí našeho vědomí. Ale co symetrie ? Kdybychom si odmyslili hmotu, která naplňuje náš vesmír, tedy hvězdy, galaxie a částice, potom i vesmírný prostor by měl symetrii. Z libovolného bodu a v libovolném směru by se nám pak jevil zcela stejně …

Znamená to, že libovolný posuv a libovolná rotace by jej nezměnily.
(Tato skutečnost má za následek základní fyzikální principy.)

Naše levá strana se zrcadlově podobá pravé. U nižších živočichů a rostlin se vyskytuje stavba s větším počtem operací symetrie. (Nebo vezmeme stavbu krystalů.)
A můžeme připomenout, jak většinu z nás potrápila Rubikova kostka .. !?

Na ohmataných aktovkách, opraném tričku i texaskách "vidíme čas". Máme-li
zájem o architekturu, archeologii, antropologii - čas na nás dýchá. Plyneme v čase.
A
tehdy spatříme růst ! (A nemusí to být zrovna bambus který urazí svých 60 cm
za den vzhůru ke slunci.)

Zastavíme se v údivu. Místo pochopení se musíme spokojit s obdivem a úctou. Životní prostředí člověka. Prostředí určené pro život člověka !
Pro zázrak života, který člověkem vrcholí.



Spolky

Členství se vyžaduje téměř ve všech disciplinách kulturních či vědních. Talent, vloha nebo ambice → není důvod k podání ruky. První a poslední otázka ve všech důležitých pozicích schopných formovat a tvořit svobodný národ. Jsou blokovány specialisty, zkušenými profesionály, schopnými odhadnout uchazeče v prvních minutách osobního kontaktu. Peníze vyřeší všechno ! Ale chudý člověk nemůže složit odhadnutou sumu, neboť
nejdražší je informace - komu !
Duchovní aristokracie staré Číny či Japonska scházela se po roce nebo po dvou letech, aby si navzájem vyměnila své literární, básnické, výtvarné práce. Vysoká kulturní úroveň nejstarších uměleckých a vědních center vedla myslitele k meditaci o samotné prezentaci artefaktu a podle letory, v jaké posluchač hudby sáhne po oblíbené kazetě nebo desce; jako si čtenář z knihovny vyjme oblíbený svazek - dokázal umělec Východu naladit svůj pohled na oblíbenou přírodní scenérii, svůj sluch pro ptačí zpěv, vítr v piniích ... rozvinul jeden ze svitků své sbírky jako závěsný obraz a nahradil jej opět jiným, jak sám uznal za vhodné.
To pochopili lidé žijící v obsazené části Evropy. Jen kriteria jsou různá. Estetický zřetel ustoupil boji o svobodu podrobených národů. Vznikly tajné archivy, práce známé jenom úzké skupině nejlepších přátel. Rozmar nahradila opatrnost. Právem se říká stoupencům nového hnutí v zemích "reálného socialismu" albisté
(Album, odtud "albisté". Ukládají své práce do zásuvek starých sekretářů, tajných schránek a ukrytých knihoven. Nejlepší jsou ovšem velká alba ... )
Kdo přišel z velkého utrpení, vidí svůj šat zborcený krví, vybělený sluncem panenské země, vlajku Spojených Států. Sedm pruhů červených, šest bílých pod padesáti hvězdami.
Za ním je kaluž, mokvající rána, poduška orgií zdobená srpem až do času žně, žlutá hvězda nad mrtvými vodami, hořký pelyněk.



Rozhovor s nepřítomným Petrem Frantou

Myslíš si, Ivane, že Tvoje práce bude jednou lidem užitečná ?
"Nejen že bude - ale dokonce již je ?"
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama