Červenec 2013

Výběr z 4. knihy "Dopisy z U.S.A"

18. července 2013 v 12:45 Dopisy z USA


Dopisy z Chicaga


Mraky se nad krásnou zemí utvářejí jinak než v Evropě - jsou měkké, hebké jako bavlna, bílé vějíře;
krajkoví na modrém podkladu nebeské klenby.


Samička ptáčka kardinála přiletí občas zobat zrní. Ale chytré veverky kradou a vylupují rafinovaným
způsobem budky s potravou, zásobárny pro tuhou zimu v Chicagu.

Město září bezpočtem oken jako hvězdy, ale i malé domky jsou poseté řadou žároviček a barevných
světel. I stromy mají větve obalené velkým počtem drobných zářivek. Všechno tu svítí a bliká až máme
pocit velké tajemné slavnosti, kde jsme hosty, aniž tušíme, pro koho vlastně jsou hody vystrojeny.


Věř, že mnohé práce umělců v Československu, které jistě znáš z mého vyprávění, jsou hodnotnější i
po stránce provedení.


Jsou dvě skály drtící současnou produkci v USA. Scylla a Charybdis



Dopisy z New Yorku


Tvrdě pracuji - ale vydělávám si.


Veliká je radost z nepřeberného množství výtvarných potřeb. Cena však rozčaruje. Skromnost
zdobí vždy a všude. Bambusový štětec, orientální papír, speciální japonská tuš, ředitelná do nepřed-
stavitelné škály šedých odstínů, nová technologie a vzácné rady přátel - kteří se v zemích východu školili
v této tisíciletí zdokonalované technice ! Olejová barva není zatím mým výtvarným jazykem. Ani
pastel. Ten se v ocelově šedém New Yorku ztrácí pod prudkými tahy obrovského štětce. Větší formát
není na škodu, ale držím se raději své vlastní praxe !


Tuš - tekutý klid americké noci, voda - čistá a cudná, živel, který pohltil celé civilizace, oheň -
stejně mocný a ničivý, ochránce posvátného nadšení, radosti z tvorby. Tkáň papíru - živočišného těla -
rozvádí proudy barvy, ředí a mísí ve svém organismu ztepilou krásu nového života.


Tkáň papíru - živočišného těla - rozvádí proudy barvy, ředí a mísí ve svém organismu ztepilou krásu
nového života.


Probudila mne vůně květů i bzučení hmyzu v korunách stromů, jež pronikalo otevřeným oknem do pokoje.

Svoji představu jsem nechával doznít, tu první posvátnou větu stvořenou mocí fantazie - kterou drtí
násilím vtlačené sugesce → paměť obrušují mechanizmy →→ srdce - rytmus nového dne.

V hlubokém klidu mého nitra zněl hymnus díkuvzdání Tvůrci; květy všech tvarů a barev se svými hostiteli
i zachránci; včely, čmeláci, vosičky, kolibříci - slovem hmyz i zástupci nejdrobnějšího ptactva:

Oslavoval důmysl i moudrost, před níž nás jímá úzkost i hněv způsobený netrpělivostí; plynoucí z jasného
vědomí nezpůsobilosti obejmout srdcem celý ten ne- pochopitelný div a časná, prchavá iluze vjemu,
nezpracovatelného ve své tonalitě, mohutném komplexu zřetězených představ, jejichž rozuzlení není
v současném stavu mysli možné ani nemůže být definitivní.

Probouzející se, zakrnělá praktická stránka mého já se utopila ve chvíli své-ho zrodu a bojechtivý
rozum ustoupil původnímu nadšení z odpovědí, jež přicházejí dříve, než nalezneme správnou formulaci
pro svůj dotaz !

V parku září zeleným světlem plynová lampa, pod borovicí s velkými, ostrými jehlicemi.


THE METROPOLITAN MUSEUM OF ART, NEW YORK

Vrátil jsem se z galerie a na svém pracovním stole třídil vzpomínky. Dopisy plné omamné vůně jsem
stmelil v barevnou koláž dráždící smysly. Ponořil se v hlubinu expresivní fantazie ...

Vane ostrý, podzimní vítr a velké žluté igelitové pytle létají vzduchem, plují nadmuté nad střechami
Brooklynu - vážně, odměřeně jako balóny. Listnaté stromy opadaly a mnohé budovy se staly
viditelnými. Oblaka zbarvená zapadajícím sluncem připomenou obrazy z Prada. Teprve dnes
srovnávám dávná svědectví s přítomností.


Elegantní, bílým a modrým lakem zdobená štíhlá helikoptéra bruslila dnes na malém jezírku
v Prospekt parku. Policisté zkoumali nosnost a tloušťku ledu, neboť chránili děti, které si chtěly
hrát na zamrzlé vodní hladině.


Národ dorůstá. Odporné, hnusné - bezduché reklamy ve vozech podzemní dráhy nahradily
černobílé reprodukce.


To množství výstav a kvalitní práce v metropoli světového umění nudí, a tak se s klidem
přehlížejí i slavná jména. Z nejlepšího si můžeš vybrat ještě lepší, až nakonec poznáš,
jak málo je opravdu dobrého.


Sepisuji právě jakousi "novou knihu" o moderním umění opatřenou vlastními kresbami
a reprodukcemi mých oblíbených obrazů. Je mi lhostejné, jestli bude vydána či nikoliv. Stejně
jen úzký okruh mých přátel ví, o čem píši. To je mi celkem lhostejné. Tak si chodím ve volném čase
po výstavách a jsem dojat jak to jde všechno takhle mnohem rychleji a úplně v nepochopitelné shodě ...

Píši česky, to co vlastně tady všichni známe a dopředu anglicky.

Mám takovou malou sbírku veršů a textových koláží v angličtině.
Určeno původně pro Sculpture Garden, ale přesáhlo to její rámec a každého, koho jsem si dopředu
nakreslil, jsem potom doopravdy potkal. A byli podobní všemu možnému, hlavně starému haraburdí.

Vlastně ta naše korespondence byla příčinou, proč jsem se pustil do psaní i proč jsem tak dlouho
neposlal dopis. Nějak jsem to všechno rozpracoval a zobecnil.


Současné americké klasické hudební dílo reaguje paralelně na situaci - je podnětem i příčinou
nepochopitelných událostí.

Jel jsem podzemkou a cvrnkal na hliníkový předmět. Večer mi skladatel odpovídá z rádia. Zvuk
plechovky připomínal ony žabky parašutistů.


New York není americkým městem. Je částí Evropy na novém kontinentu. Rána pěstí nebo výstřel
z pistole platí prý dosud na Západě víc než brilantní uzel na kravatě a bankovní konto.


Čas způsobený obíháním působí na náš mozek a limituje jeho práci. To je po strachu, drogách
a uctívání pozemských autorit náš poslední nepřítel v této sluneč-ní soustavě.


Ráno, 11. listopadu 1989, v den své druhé kolektivní výstavy v Novém Yorku, šel jsem čtvrtí
luxusních domů od Montgomery Place v Park Slope. Malé, kouzelné děvčátko s úplně zlatými vlasy
prodávalo na schodech domu z drahého hnědého kamene své dětské kresby, aby si mohlo koupit mléko.


Žiji plným životem i když strádám, jako všichni umělci,
kteří dali přednost proroctví před výměnou vznešené pravdy za peníze.

Mamon nebezpečnější satana, jehož popularita klesá.


Přišel jsem do Ameriky a vypukla nejstrašnější bitva v dějinách lidstva, boj o svobodu mysli a čistotu
srdce národů zkažených občanskou válkou, štvaných propagandisty jedné strany proti druhé;
zpěněných vln moře slané krve proti žlutému písku pláže ...

Setkal jsem se většinou s porozuměním. Žel i ti nejlepší, ač znali koncept,
nerozuměli detailům a neznali kompozici díla.

Východu jsem obětoval srdce, rozum Západu. Láska bez hranic a bez touhy po odměně, vštípená mi
již před příchodem na svět mým Mistrem, se považuje za schizofrenii, špionáž, delirium ! Dokazuji
především, že od vítězství U.S.A. a SSSR v roce 1945 (kdy bojovali ještě spolu) uplyne podle proroka
Daniela dalších 45 let do nového duchovního probuzení, druhého vzkříšení mrtvých a proměnění živých.
Vykládáme ze Zákona, že každá idolatrie je spojena s proléváním krve, uctívání každého znaku a
symbolu ohavnosti ! Prožívám po svých výstavách znovu to co v Čechách od roku 1978;
nedostatek talentu, slabý charakter, alkoholismus.


Ač se události naplňují před zrakem všech, lidé mění smýšlení - ale ne srdce.


Učím, že víno se mění na krev až po vypití poháru, ne v kalichu, ale v lidském těle po napití.
Nemůže mít tvor srdce Tvůrce, má jen srdce člověka a nadmírou alkoholu srdce ďábla.


Dnes je to otázka života na naší planetě. Jsem rád, že stejně jako já a mí mladí přátelé v U.S.A.,
smýšlí i můj nový přítel z Moskvy, že neváhá prosadit svůj filozofický, etnický a mravní názor.
On mi po třech letech krizí a nezdarů připomíná původní pohled srdcem na skutečný stav věcí,
dnes podepřený znalostí i možnostmi, jaké má opravdu jen tato země.


Z Jeruzaléma do Emauz je to pouze sedm mil.
Přesto jde lidstvo unavené a vysílené každodenním bojem celá dvě tisíciletí.
Cestou zešedivěl pošetilec tak jako anděl.


Mrzí mne, že se mnozí nechtějí rozejít s Karlem Marxem. Svět na krátkou dobu změnil,
sebe však nezměnil. Svoji nemoc dokonce podepřel filozofií.


Co bych Ti jinak napsal o zemi. Jsou to lidé přímí, klidní. Každou neděli pot-kávám krásné mladé lidi
s Knihou v ruce, radují se ve svých tabernáklech a zpívají k Jeho oslavě - dlouho do noci si ještě venku
povídají, nemohou se rozejít. Většinou tmavé pleti, v krásných čistých šatech.Vzniká tu i jejich svébytné,
nové umění, které začíná tvořit dosud neznámou estetiku. Dlouho nepřicházeli ke slovu. Dnes mají své
galerie, umělce, kritiky, sběratele. Je to jiný magnetismus, rytmus, prostor - ultrakompozice kosmického
věku. I tyto své nové přátele chci v Praze představit. Jsou rozhodně pro !


Zkoumal jsem nového návštěvníka. Obývá sady, městské parky a zahrady na severovýchodu země.
Je zajímavé pozorovat úplně modře nebo abstraktně červe-ně zbarvené ptáky v zeleném listoví vinné révy.
To mi připomíná, že jsem v jiném světě, víc než luxusní automobily či kamenné útesy mrakodrapů.


Naučil jsem se myslet v anglickém jazyce a vzpomněl si číst hebrejsky.


Falešným náboženstvím mnoho lidí osleplo jako atheismem
a klapou zobáky v temnotách spoléhajíce na echo.


Umění je všechno, co lidé dělají poctivě a s láskou. Idolatrie zůstane podvo-dem podvodníků.


Takovou housenku jsem ještě neviděl. Chlupatá, žlutozelená, krátká a roztomilá. Dvě bílé dlouhé štětiny
jako rohy vzadu, čtyři oranžové do otevřené krychle vpředu, oranžová kusadla. To aby udržovala
vzdálenost když couvá nebo jede moc rychle dopředu.


Umělec kreslí jednou dívky z bohatých rodin, jindy žebrá s čepicí před farou.

Kreslil jsem se skupinou čtyř kamarádek; pátou, svůdnou a úplně nahou. Bral jsem věc vážně, vznikly
nové pěkné akty. Ale moje nová přítelkyně byla ještě prozíravější. Sama zelená ji tak vyzelenila,
že jsem čekal zakuklení a motýla.

Tak bojují i samičky o samečka a jak zákeřně.


Housenka leze po klacíku a vše skončilo.
Vracím se nazpět, kdy jsem s Tebou pozoroval evropskou faunu a floru.


O zákonu nelze spekulovat, ten je dán. Ne k týrání bytostí, ale pro jejich blaho:


Nemůžeme zkoumat povahu ani charakter stvořeného než pomocí slova.
Skuteční filozofové napsali za svůj život jen krátké, výstižné pojednání.
Mocné svazky patří dobrým vypravěčům.


S těmi opiáty a vůbec každou drogou je to trochu jinak. Jak je na některou návyk, myslí si člověk,
že se setká s Veličenstvem Králem a místo toho jen jako démon se sobě rovnými ...
a to platí na všechny kulty, obřady, ceremonie a falešné rituály spojené s idolatrií a proléváním krve.


Velikou radost mi způsobil plakát v podzemní dráze, kde lékaři varují před kouřením cigaret.
Nejvíc Američanů zemře na tabák. Potom v důsledku užívání alkoholu, koky, heroinu, kraku,
andělského prášku a ostatních jedů. Tedy kouření na prvním místě. Je to zlořád úřadoven spolu
s černou kávou. Ony stačí automobily a továrny.


Rozumět umění znamená rozumět Stvořiteli. A nedopouštět se hrubých chyb. Hrubých a surových.