Výběr z 4. knihy "Dopisy z U.S.A"

18. července 2013 v 12:45 |  Dopisy z USA


Dopisy z Chicaga


Mraky se nad krásnou zemí utvářejí jinak než v Evropě - jsou měkké, hebké jako bavlna, bílé vějíře;
krajkoví na modrém podkladu nebeské klenby.


Samička ptáčka kardinála přiletí občas zobat zrní. Ale chytré veverky kradou a vylupují rafinovaným
způsobem budky s potravou, zásobárny pro tuhou zimu v Chicagu.

Město září bezpočtem oken jako hvězdy, ale i malé domky jsou poseté řadou žároviček a barevných
světel. I stromy mají větve obalené velkým počtem drobných zářivek. Všechno tu svítí a bliká až máme
pocit velké tajemné slavnosti, kde jsme hosty, aniž tušíme, pro koho vlastně jsou hody vystrojeny.


Věř, že mnohé práce umělců v Československu, které jistě znáš z mého vyprávění, jsou hodnotnější i
po stránce provedení.


Jsou dvě skály drtící současnou produkci v USA. Scylla a Charybdis



Dopisy z New Yorku


Tvrdě pracuji - ale vydělávám si.


Veliká je radost z nepřeberného množství výtvarných potřeb. Cena však rozčaruje. Skromnost
zdobí vždy a všude. Bambusový štětec, orientální papír, speciální japonská tuš, ředitelná do nepřed-
stavitelné škály šedých odstínů, nová technologie a vzácné rady přátel - kteří se v zemích východu školili
v této tisíciletí zdokonalované technice ! Olejová barva není zatím mým výtvarným jazykem. Ani
pastel. Ten se v ocelově šedém New Yorku ztrácí pod prudkými tahy obrovského štětce. Větší formát
není na škodu, ale držím se raději své vlastní praxe !


Tuš - tekutý klid americké noci, voda - čistá a cudná, živel, který pohltil celé civilizace, oheň -
stejně mocný a ničivý, ochránce posvátného nadšení, radosti z tvorby. Tkáň papíru - živočišného těla -
rozvádí proudy barvy, ředí a mísí ve svém organismu ztepilou krásu nového života.


Tkáň papíru - živočišného těla - rozvádí proudy barvy, ředí a mísí ve svém organismu ztepilou krásu
nového života.


Probudila mne vůně květů i bzučení hmyzu v korunách stromů, jež pronikalo otevřeným oknem do pokoje.

Svoji představu jsem nechával doznít, tu první posvátnou větu stvořenou mocí fantazie - kterou drtí
násilím vtlačené sugesce → paměť obrušují mechanizmy →→ srdce - rytmus nového dne.

V hlubokém klidu mého nitra zněl hymnus díkuvzdání Tvůrci; květy všech tvarů a barev se svými hostiteli
i zachránci; včely, čmeláci, vosičky, kolibříci - slovem hmyz i zástupci nejdrobnějšího ptactva:

Oslavoval důmysl i moudrost, před níž nás jímá úzkost i hněv způsobený netrpělivostí; plynoucí z jasného
vědomí nezpůsobilosti obejmout srdcem celý ten ne- pochopitelný div a časná, prchavá iluze vjemu,
nezpracovatelného ve své tonalitě, mohutném komplexu zřetězených představ, jejichž rozuzlení není
v současném stavu mysli možné ani nemůže být definitivní.

Probouzející se, zakrnělá praktická stránka mého já se utopila ve chvíli své-ho zrodu a bojechtivý
rozum ustoupil původnímu nadšení z odpovědí, jež přicházejí dříve, než nalezneme správnou formulaci
pro svůj dotaz !

V parku září zeleným světlem plynová lampa, pod borovicí s velkými, ostrými jehlicemi.


THE METROPOLITAN MUSEUM OF ART, NEW YORK

Vrátil jsem se z galerie a na svém pracovním stole třídil vzpomínky. Dopisy plné omamné vůně jsem
stmelil v barevnou koláž dráždící smysly. Ponořil se v hlubinu expresivní fantazie ...

Vane ostrý, podzimní vítr a velké žluté igelitové pytle létají vzduchem, plují nadmuté nad střechami
Brooklynu - vážně, odměřeně jako balóny. Listnaté stromy opadaly a mnohé budovy se staly
viditelnými. Oblaka zbarvená zapadajícím sluncem připomenou obrazy z Prada. Teprve dnes
srovnávám dávná svědectví s přítomností.


Elegantní, bílým a modrým lakem zdobená štíhlá helikoptéra bruslila dnes na malém jezírku
v Prospekt parku. Policisté zkoumali nosnost a tloušťku ledu, neboť chránili děti, které si chtěly
hrát na zamrzlé vodní hladině.


Národ dorůstá. Odporné, hnusné - bezduché reklamy ve vozech podzemní dráhy nahradily
černobílé reprodukce.


To množství výstav a kvalitní práce v metropoli světového umění nudí, a tak se s klidem
přehlížejí i slavná jména. Z nejlepšího si můžeš vybrat ještě lepší, až nakonec poznáš,
jak málo je opravdu dobrého.


Sepisuji právě jakousi "novou knihu" o moderním umění opatřenou vlastními kresbami
a reprodukcemi mých oblíbených obrazů. Je mi lhostejné, jestli bude vydána či nikoliv. Stejně
jen úzký okruh mých přátel ví, o čem píši. To je mi celkem lhostejné. Tak si chodím ve volném čase
po výstavách a jsem dojat jak to jde všechno takhle mnohem rychleji a úplně v nepochopitelné shodě ...

Píši česky, to co vlastně tady všichni známe a dopředu anglicky.

Mám takovou malou sbírku veršů a textových koláží v angličtině.
Určeno původně pro Sculpture Garden, ale přesáhlo to její rámec a každého, koho jsem si dopředu
nakreslil, jsem potom doopravdy potkal. A byli podobní všemu možnému, hlavně starému haraburdí.

Vlastně ta naše korespondence byla příčinou, proč jsem se pustil do psaní i proč jsem tak dlouho
neposlal dopis. Nějak jsem to všechno rozpracoval a zobecnil.


Současné americké klasické hudební dílo reaguje paralelně na situaci - je podnětem i příčinou
nepochopitelných událostí.

Jel jsem podzemkou a cvrnkal na hliníkový předmět. Večer mi skladatel odpovídá z rádia. Zvuk
plechovky připomínal ony žabky parašutistů.


New York není americkým městem. Je částí Evropy na novém kontinentu. Rána pěstí nebo výstřel
z pistole platí prý dosud na Západě víc než brilantní uzel na kravatě a bankovní konto.


Čas způsobený obíháním působí na náš mozek a limituje jeho práci. To je po strachu, drogách
a uctívání pozemských autorit náš poslední nepřítel v této sluneč-ní soustavě.


Ráno, 11. listopadu 1989, v den své druhé kolektivní výstavy v Novém Yorku, šel jsem čtvrtí
luxusních domů od Montgomery Place v Park Slope. Malé, kouzelné děvčátko s úplně zlatými vlasy
prodávalo na schodech domu z drahého hnědého kamene své dětské kresby, aby si mohlo koupit mléko.


Žiji plným životem i když strádám, jako všichni umělci,
kteří dali přednost proroctví před výměnou vznešené pravdy za peníze.

Mamon nebezpečnější satana, jehož popularita klesá.


Přišel jsem do Ameriky a vypukla nejstrašnější bitva v dějinách lidstva, boj o svobodu mysli a čistotu
srdce národů zkažených občanskou válkou, štvaných propagandisty jedné strany proti druhé;
zpěněných vln moře slané krve proti žlutému písku pláže ...

Setkal jsem se většinou s porozuměním. Žel i ti nejlepší, ač znali koncept,
nerozuměli detailům a neznali kompozici díla.

Východu jsem obětoval srdce, rozum Západu. Láska bez hranic a bez touhy po odměně, vštípená mi
již před příchodem na svět mým Mistrem, se považuje za schizofrenii, špionáž, delirium ! Dokazuji
především, že od vítězství U.S.A. a SSSR v roce 1945 (kdy bojovali ještě spolu) uplyne podle proroka
Daniela dalších 45 let do nového duchovního probuzení, druhého vzkříšení mrtvých a proměnění živých.
Vykládáme ze Zákona, že každá idolatrie je spojena s proléváním krve, uctívání každého znaku a
symbolu ohavnosti ! Prožívám po svých výstavách znovu to co v Čechách od roku 1978;
nedostatek talentu, slabý charakter, alkoholismus.


Ač se události naplňují před zrakem všech, lidé mění smýšlení - ale ne srdce.


Učím, že víno se mění na krev až po vypití poháru, ne v kalichu, ale v lidském těle po napití.
Nemůže mít tvor srdce Tvůrce, má jen srdce člověka a nadmírou alkoholu srdce ďábla.


Dnes je to otázka života na naší planetě. Jsem rád, že stejně jako já a mí mladí přátelé v U.S.A.,
smýšlí i můj nový přítel z Moskvy, že neváhá prosadit svůj filozofický, etnický a mravní názor.
On mi po třech letech krizí a nezdarů připomíná původní pohled srdcem na skutečný stav věcí,
dnes podepřený znalostí i možnostmi, jaké má opravdu jen tato země.


Z Jeruzaléma do Emauz je to pouze sedm mil.
Přesto jde lidstvo unavené a vysílené každodenním bojem celá dvě tisíciletí.
Cestou zešedivěl pošetilec tak jako anděl.


Mrzí mne, že se mnozí nechtějí rozejít s Karlem Marxem. Svět na krátkou dobu změnil,
sebe však nezměnil. Svoji nemoc dokonce podepřel filozofií.


Co bych Ti jinak napsal o zemi. Jsou to lidé přímí, klidní. Každou neděli pot-kávám krásné mladé lidi
s Knihou v ruce, radují se ve svých tabernáklech a zpívají k Jeho oslavě - dlouho do noci si ještě venku
povídají, nemohou se rozejít. Většinou tmavé pleti, v krásných čistých šatech.Vzniká tu i jejich svébytné,
nové umění, které začíná tvořit dosud neznámou estetiku. Dlouho nepřicházeli ke slovu. Dnes mají své
galerie, umělce, kritiky, sběratele. Je to jiný magnetismus, rytmus, prostor - ultrakompozice kosmického
věku. I tyto své nové přátele chci v Praze představit. Jsou rozhodně pro !


Zkoumal jsem nového návštěvníka. Obývá sady, městské parky a zahrady na severovýchodu země.
Je zajímavé pozorovat úplně modře nebo abstraktně červe-ně zbarvené ptáky v zeleném listoví vinné révy.
To mi připomíná, že jsem v jiném světě, víc než luxusní automobily či kamenné útesy mrakodrapů.


Naučil jsem se myslet v anglickém jazyce a vzpomněl si číst hebrejsky.


Falešným náboženstvím mnoho lidí osleplo jako atheismem
a klapou zobáky v temnotách spoléhajíce na echo.


Umění je všechno, co lidé dělají poctivě a s láskou. Idolatrie zůstane podvo-dem podvodníků.


Takovou housenku jsem ještě neviděl. Chlupatá, žlutozelená, krátká a roztomilá. Dvě bílé dlouhé štětiny
jako rohy vzadu, čtyři oranžové do otevřené krychle vpředu, oranžová kusadla. To aby udržovala
vzdálenost když couvá nebo jede moc rychle dopředu.


Umělec kreslí jednou dívky z bohatých rodin, jindy žebrá s čepicí před farou.

Kreslil jsem se skupinou čtyř kamarádek; pátou, svůdnou a úplně nahou. Bral jsem věc vážně, vznikly
nové pěkné akty. Ale moje nová přítelkyně byla ještě prozíravější. Sama zelená ji tak vyzelenila,
že jsem čekal zakuklení a motýla.

Tak bojují i samičky o samečka a jak zákeřně.


Housenka leze po klacíku a vše skončilo.
Vracím se nazpět, kdy jsem s Tebou pozoroval evropskou faunu a floru.


O zákonu nelze spekulovat, ten je dán. Ne k týrání bytostí, ale pro jejich blaho:


Nemůžeme zkoumat povahu ani charakter stvořeného než pomocí slova.
Skuteční filozofové napsali za svůj život jen krátké, výstižné pojednání.
Mocné svazky patří dobrým vypravěčům.


S těmi opiáty a vůbec každou drogou je to trochu jinak. Jak je na některou návyk, myslí si člověk,
že se setká s Veličenstvem Králem a místo toho jen jako démon se sobě rovnými ...
a to platí na všechny kulty, obřady, ceremonie a falešné rituály spojené s idolatrií a proléváním krve.


Velikou radost mi způsobil plakát v podzemní dráze, kde lékaři varují před kouřením cigaret.
Nejvíc Američanů zemře na tabák. Potom v důsledku užívání alkoholu, koky, heroinu, kraku,
andělského prášku a ostatních jedů. Tedy kouření na prvním místě. Je to zlořád úřadoven spolu
s černou kávou. Ony stačí automobily a továrny.


Rozumět umění znamená rozumět Stvořiteli. A nedopouštět se hrubých chyb. Hrubých a surových.









































































































 


Komentáře

1 Bohunka Keraušová | 8. srpna 2013 v 15:22 | Reagovat

Praha 2, 28.7.2013

Vážená a milá paní Evo,

děkuji Vám, že jste si na mne opět vzpomněla další Ivanovou knihou.

S velkým zaujetím si v jeho knihách čtu, vracím se k nim a prohlížím kresby.

Žije stále ve svých obrazech a Vaší zásluhou i v knihách.

Bohunka

2 Zdeněk Svoboda | 8. srpna 2013 v 15:26 | Reagovat

Paní Evo,
Nahlížel jsem a pročítal Ivanovu knihu, jsou tam zajímavé postřehy.
Dobře vystihuje dojmy ze zcela jiného světa mimo Evropu.
Zdeněk

3 Štreit Jindřich, fotograf | 3. září 2013 v 9:21 | Reagovat

Milá paní Evo,
moc děkuji za "Dopisy z USA".
Jste skvělá, že se Vám je podařilo vydat. Je výborné, že jsou doprovázeny kresbičkami. Dopisy přesně odrážejí život a myšlenkym, které Ivan žil.
Výborné. Velíké díky.
Jindra ze Sovince.
2. září 2013

4 Milan Coufal, výtvarník a sochař | 3. září 2013 v 9:30 | Reagovat

Vážená a milá paní Prajzlerová,

moc děkuji za "Dopisy z USA".
Je to zase nádherná kniha !
Včera byla ve schráce.

Do Ameriky už nemusím emigrovat.
Ivan to udělal ta mě.
Své pocity a myšlenky vylíčil živě, mají atmosféru, autentičnost ...

Moc by mě zajímaly Ivanovy myšlenky po roce 1990,
jeho komentáře k situaci u nás,
k naší politické a umělecké scéně.
Paní Prajzlerová, nezůstalo něco ???

Rád bych se s Vámi sešel - jste tak činorodá - Ivan z Vás musí mít radost.

Srdečné pozdravy od nás všech z České Lípy.

Milan

P.S. Ještě jednou Vám velké poděkování za poctivě odvedenou práci.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama