Květen 2014

Výběr z 5. knihy "Cesta k pravdě"

28. května 2014 v 9:59 | Ivan Preissler |  Cesta k pravdě
Výběr z páté knihy

Ivan Preissler: Cesta k pravdě
70. a 80. léta.


Věty
Pod prahem menuetu
a v tichu konfety
svá slova divně pletu,
pletu je ve věty!


… a tak svět zanevřel na toho,
který svět stvořil !
… a propadl se do temnot vlastní jedinečnosti -
ve směru konvergence hrstky doufajících
… zavládl nelad
šeď
smutek
zmar 1981


Duch svobodný a volný
se nenechá svázat nikým a ničím,
ale Někým.


Slza
Do bíle noci noříš svoji tvář,
ztéká a šumí
něžně šumí
na polštář. 1982


Keře
Hroty stínů
míří na proud řeky.
Proud je chladný
studí v žáru dne. 1982


Drak ohnivě rudý
řítí se do propasti
se Smrtí a Peklem,
tone v plamenech. 18. 8. 1982


Papír
pokrývám
hadím jedem
smaragdovými tahy
zeleného inkoustu. 5. 10 1982


A mám právo na své verše.
A tak zpěv,
který se nesl nad rumištěm
ustal.
Modrá
pokryla veškerý odpad
v tenké vrstvě. 8. 11. 1982



Boží komedie

Proto pronásledovaní
spí sladký spánek beze snů
aby odehnali prudké útočníky
smutnou písní. 8. 11. 1982



Po svahu vzhůru, mračnem temnot,
odtrháváme se od své minulosti
a ta se s rachotem řítí jako lavina do propasti.

Tam dolů
se sesouvají bloky našeho nitra
vůči sobě bolestivě citlivé
vně obrostlé zelených mechem
palčivým černým ohněm skutečného osamocení …

V bílé záři oblohy se podávají ruce vítězové ! 11. 11. 1982


Snil jsem o obrazech,
na kterých předměty
mění svůj tvar
prudkým zábleskem
rotují nad tmavým horizontem
lesklé předměty skrývají trhaviny
hravé nálože tikají na věčnosti.

Lahodný spánek beze snů. 29. 11. 1982



Do šedých mrákot
projel blesk vzpomínek
muž vzdělaný
hladké tváře - lže
s úsměvem mění čas i právo
a jízlivě tančí
jedovatý dech smrti na tvář živých. 13. 12. 1982


Ten prorok miloval svůj národ
nesvěřil se nikomu se svojí bolestí
zemřel sám
posetý ranami
od svých přátel. 13. 12. 1982


Stíny modré oblohy
přelétají
těsně nad horizontem
pokládá se
asfaltově hutná čerň
na růžový písek pouště
den kamenů. 23. 12. 1982


Tak vzplanul seraf
ohněm technokratickým
napříč vozovkou vzplanul
v prudké srážce
ve srážce s protijedoucím vozidlem. 21. 1. 1983


Vítězí
každý dotyk, jenž je hrou
jemná kresba vytváří
déšť jasných barev. 25. 1. 1983


Je to jako dětské omalovánky:
Na straně jedné sytá barevnost
skutečného života,
na druhé straně pouhá nápodoba,
suchá, černobílá kopie … 15. 2. 1983


Osm kamenných desek.
Osm desek skla odděluje vnější prostor
od interiéru mojí pracovny.
Čtyři obdélníky propouštějí světlo dne
na bílý, křídový papír. 20. 2. 1983



Na kolenou prosím o lásku,
ale oni umí jenom bít … 20. 2. 1983


Pěstuji chaos
jako skřítka
je dobrý pomocník
objemný a milý na pohled
stopy po mé práci
uloží do své paměti
a vydá svědectví
kdykoli je třeba. 25. 3. 1983



Vězeň ve svatostánku

Dech nočního města
rozvlnil závěs
zklidněl ve tvář
na desce pracovního stolu. 5. 4. 1983



Posel ticha

Jsem střecha kopretiny
posel ticha
mim dívčích rtů
trpím
jazykem zlatého srdce
ve dvou sluncích. 3. 7. 1983


Mám pocit ticha
hluboko v prsou
mlčící bolest. 24. 9. 1983


Nemůžeme chápat tvůrčí akt v částech, které prožíváme,
ale v souvislostech, jaké netušíme … 26. 8. 1983


Ostnatý drát
dělí duhovou klenbu
kalich srdce
tělo, rozpolcené smrtí Lásky. 24. 9. 1983


Luk času
odvál mlžnou clonu
šíp naděje
jediný úsměv a clona bezedná.
Mé zoufalství je
lpění na obrazech. 5. 10. 1983


Bílý terč se rozletěl
sním
o nových možnostech
poezie. 5. 10. 1983



Znamení lži

Rýha
brázda
plamen či blesk
uštknutí rohaté zmije
jak uši netopýra
na klenbě noci
brána pekel vrahů najatých
čas žně ostrého srpu. Říjen 1983


Nic jsem nepochopil,
ale všechno mi září ! 13. 11. 1983


Náš chléb je hořký.
Modlitby jako olověné číše.
Učím se mlčet, trpět, milovat. 1983


Spatřil jsem krásu nekonečných plání
všech hvězdných říší
dalekých království. 1984


- 0 - 0 - 0



Vážení přátelé,

setkáváme se u páté Ivanovy knížky, kde jsou zachycena 70. léta,
definitivní odchod koncem těchto let z Příbrami do Prahy,
dále 80. léta a konečně v roce 1983 i první pokus o emigraci do Španělska
s fatálními následky nepřebernýchv ýslechů a sledování.

Celý děj až do opravdového odchodu v roce 1985 je zachycen
v básních i textech. Píši o tom jen proto,
abyste lépe pochopili a porozuměli Ivanovým citlivým literárním projevům.

Na jeho odkazu nic neměním ani nevynechávám, tím bych narušila
celou stavbu - celistvost vyjádření. Tím, že byl Ivan velmi pečlivý v dokumentaci,
jsou jeho texty od něho chronologicky seřazeny a téměř vždy datovány.

I tvary básní a neobvyklá úprava textů je zachována tak jak po něm
zůstala v archivu.

Obrázky v textu časově souhlasí se slovním vyjádřením.

Nepřipravovala se mi knížka snadno, jako vlastně všechny svazky. Prožívám
s ním znovu každé zachycení doby i času, duševní rozpoložení i krutou realitu.

Však ti, kteří ode mne knížku dostanou, budou rozumět a budou vzpomínat
na ty těžké, svízelné časy, drobné radosti i kousky štěstí, které doba nedokázala
utlumit.

Eva Prajzlerová, matka

V Praze - Zbraslavi
Jaro 2014







































........................