Listopad 2014

Výběr z 6. knihy "Dětství"

25. listopadu 2014 v 14:00 | Ivan-Preissler |  Dětství
Výběr z 6. knihy

Ivan Preissler: Dětství



První báseň

Pepík si neví rady,
zmačk´ dva jedovaté hady,
zmačk´ je tak
tramvaják. 6. 3. 1959 (5 let)


První dopis

Evičce:
Ty jsi brašík jedna radost
takhle se usmíváš. 15. 10. 1960 (7 let)


Druhá báseň

Jen si sednul do lučiny,
hned se pustil do svačiny. Říjen 1960 (7 let)


První literární dílka - psaná Ivanem na psacím stroji

(Inspirace četbou Luskačových knih a vyprávěním babičky)


Čert.

Králíčkové přiběhli, že v lese viděli čerta. Ivoušek, Míša a Brum si nabili pušky broky a vyběhli ven. Tam ho už mazaly děti a pan učitel. Ivoušek, Míša a Brum mu nakropili do kožichu broky až mu koukaly spodky. Stáhli u něho kožich a vylezl z něho Jaromír. Ti se smáli. Jaromír pádil jako by mu hlavu zapálil.
Prosinec 1962 (9 let)


Vlk

Jednou, když Lišinka vařila a Míša s Brumem čistili kulovnice, přiběhl Matýsek, že je v lese vlk. Lišinka si vzala kožíšek a vyběhla ven. Míša a Brum běželi za ní. Ale Míša řekl: "Vždyť tam, Lišinko, máš ovečky!" "Jé, vidíš Míšo", řekla Lišinka. A tu už uviděli Ivouškův lesní zámeček. Zazvonili a přišel jim otevřít polesný. "Je doma Ivoušek?", ptal se Míša. "Je ve své pracovně", odpověděl polesný. Míša. Brum a Lišinka se rozběhli ke schodům. Ivoušek seděl ve své pracovně u stolu, když mu Míša řekl o vlkovi. Vyšli ven. Když uviděli ovečky, Ivoušek se zastavil. Vlezl do křoví a Míša s Brumem na strom. Za chvíli se proti nim objevil čumák a uši vlka. Míša a Brum rychle vytáhli Lišinku na strom. Vtom ovečky zneklidněly. Ale vtom zaduněla strašná rána. Zem se zatřásla. Lišinka div nespadla ze stromu. Vlk padl. Ivoušek ho ohmatal, pak ho přinesli k Lišince. Pozvali všechna svá zvířátka a měli dobrou večeři.
Ivan
Prosinec 1962


V lese

V lese je hon. Míša a Brum vyjeli v autě. Zastavili U tří dubů. Došli až k pasece, kde se zdržovala lesní zvěř. Vylezli na čekanou, zacílili kulovnice, odjistili závěry a čekali. Najednou se Ivouškovi vysunul na hledí dalekohledu u pušky medvěd. Ivoušek stiskl kohoutek. Rána se rozlehla lesem. Byl to pěkný úlovek. Ivoušek za něho dostal vyznamenání. Všichni lidé se ho (medvěda) hrozně báli. Nastal večer. Lišinka přiběhla, že v lese straší. "Co to je?", ptali se králíčkové. Ivoušek řekl, že se podívá. Zvenčí se ozval výstřel. Když se Ivoušek vrátil, nesl velikého vlka.
1962


Brum má nápad

Jednou si Brum vzpomněl jak chytit do léčky medvěda. Vyšli ven¸sjeli na lyžích stráň a dali se po úzkém svahu. Když přijeli do lesa, hledali stopy. Na štěstí našli hned na kraji lesa otisky medvědích chodidel. Rozestavili se, jak Brum řekl, a postupovali dál. Za chvíli uviděli medvěda. Jedl zdechlinu srnce. Míša zvedl pušku (jejich jednotka přehaz.), chvíli mířil a stiskl spoušť. Kule se zavrtala do zdechliny a tam vybuchla. Míša věděl, že chybil, ale Brumova rána medvěda usmrtila.
10. 1. 1963


Lišinčin oběd. Míšův brok. Matýskova puška.

13. ledna si Lišinka vzpomněla, že klukům (Míšovi a Brumovi) uvaří rejži s houbami. "Fuj!", řekl Míša. Ale Lišinka nedala. Říkala, že houby jsou prý zdravé. Míša vyšel ven. Náhle uviděl na stromě bažanta zeleného. Míša dlouho nelenil, vzal pušku a hned ho zastřelil. Ale jak Míša vystřelil, vklouzl jeden brok Lišince oknem na stůl a rozsekal na stole prašivky, které Lišinka nasbírala a chtěla uvařit. Náhle přišel Matýsek a přenesl zajíce, kterého zastřelil svou vlastní puškou.
13. 1. 1963 (9 let)


Míšův návrh

Lišinka šla do lesa na dříví. "Míšo, Míšo", ozvalo se z venku. "Co je?", odpověděl Míša. Lišinka se vřítila do pokoje jako blesk. "Tak co je, Liši?", řekl zase Míša, "přinesla jsi dříví?" "Přinesla, Míšo, Míšo, když jsem šla okolo keře u tří dubů, uviděla jsem podivné zvíře. Mělo černé pruhy na celém těle a vespod bylo červené." "Tygr", řekl Míša. "Ano", opakoval Brum. "Abychom ho nezastřelili!", řekl Míša. "To je toho", řekl Brum. "Tak jdeme", řekl Míša. "Ano", řekl opět Brum. Míša i Brum strhli pušky z hřebíku a mazali do lesa. V lese bylo vlhko. Náhle uviděli Ivouška ležet v trávě. Následovali ho. Míša chtěl mluvit, ale Ivoušek přiložil prst k ústům. Míša a Brum už ani nepípli. Náhle se lesem ozval řev tygra. Míša a Ivoušek řekli Brumovi, aby tady počkal. Brum tedy poslechl a čekal. Náhle se mu zdálo, že na blízku praskají větvičky. "Tygr", prolétlo mu hlavou. Chtěl zavolat Míšu a Ivouška, ale v ústech se mu přimrazilo, takže nemohl ani promluvit. Pevně stiskl pažbu kulovnice a bác. Rána vyšla. Tygr se zapotácel, udělal skok, ale nedodělal. Chtěl zase vyskočit. ale bác. Zase Brum. Tygr udělal přemet, natáhl se, ale pojednou stál zase na čtyřech To už Brum nevydržel. Pevně zacílil a ozvala se prudká rána expanzivní střely. Teprve potom tygr zhasl. Pak přiběhl Ivoušek a Míša a blahopřáli Brumovi. "To jsi měl vědět, Brume, že dravá šelma zhasne až po třetím zásahu smrtonosnou kulí".
1963


Ručně psaná dílka

(Inspirovaná vyprávěním babičky. Míša a Brum byli Ivovi plyšoví medvědi)


Z knihy Ivoušek, Míša a Brum

Míša a Brum se dohodli, že půjdou na lov. Lišinka totiž řekla, že má hlad a že v lese viděla podivné zvíře, že mělo na celém těle pruhy a že bylo červenožluté. "Tygr", řekl Míša, "toho musíme ulovit". Míša s Ivouškem radarem zamířili a za 5 minut stála celá lovecká parta u vozu. Auto se rozjelo do lesa. Když jelo ke Třem keřům, vrazilo do tichého lesa zařvání tygra. To byl pro ně povel, s největší rychlostí se otvírají okna a rachotí palba. Míša přehazuje kulové náboje na trhací expanzivní čili na 1/10 3/Z kulovou čáru.Náhle tygr vyskočil, ale Ivoušek byl rychlejší, vypálil a tygr se skácel. Nakonec ho dali do muzea v Ivouškovském zámku.
9. 3. 1963 (9 let)

Jednou šel Míša ke králíčkům. Uviděl je, jak někam jdou. Šli do kůlny na dříví. Míša povídá: "Co tam kluci děláte?" "Honíme myši", odpověděli králíčkové a tvářili se vážně. "A proč je honíte?", řekl Míša. "Protože mně", pravil nejmenší králíček, "vzaly čepici". Míša se dal do smíchu. "Nesměj se, Míšo", řekl onen králíček. "Koukni, tamhle kouká z díry", řekl Míša. A opravdu. Čepice koukala z díry. Míša ji vzal a podal ji králíčkovi. A králíček měl zase svou čepici.


Inspirace kovbojkami

Když Max Rowan uvázal koně k verandě a vešel do saloonu, uviděl pět mužů v zápalu hry. Bill Piodexner právě vynášel nejvyšší kartu, když ho Maximův příchod vyrušil. Bill praštil s kartami a zařval: "Kde se tu bereš, bídný pse, tvoje kolty visí moc nízko pod pasem!" "A vaše", odvětil chladně Max, "moc nízko pod krkem", a tak ho upozornil na pažbu koltu vyčnívající u náprsní kapsičky. To už bylo na Piodexnera moc. Vytrhl kolty. Max Rowan se uhnul, takže kulka minula cíle. Max (střelbu) opětoval a zmizel ve dveřích. Pár mužů se za ním rozběhlo, ale ten již mizel v kotoučích prachu.
1964


Inspirace dílem Alexandra Dumase


Dopis madame de Montespan

Madame, přijďte do zahrady ve Vinces a počkejte krále v 6 hodin.


Dopis dědečkovi

Dáďo,
zahrajeme si Člověče, nezlob se ?
Rád bych hrál.
Dáďo.
ZAHRAJ ! Ivan. 1963 (10 let)


Dopis Evě

Evi, ňoňo a jdem na to středisko, viď ?
Já se těším, jak se pomazlíme. Co budeš dělat, já bych Ti pomohl.
Tak pa.
Ivo


Upozornění:

Obrazová část knihy Dětství
zachycena v Galeriii
















































........................